neděle 11. dubna 2010

po čase


stínový život dryád
(sportareál u Kauflandu)

Počasí a stav ulic se vylepšil, ale stejně v nich zase tak moc nejsem. Buď sedím doma u počítače nebo vyrážím mimo město. Sice nějaké nové fotografie z České Lípy mám, ale jsem zvyklý je nějak slučovat do bloků. A tady se mi to moc nedaří. Takže jen aby se to tu trochu hnulo. 





zpátky do trenek
(Jeřábkovo náměstí)
pomíjivosti
(budova Teta)



Vybydleno?
(Děčínská ulice)


chvat
(OD Andy)

neděle 24. ledna 2010

Procházka po sídlišti

Ač se v tomhle ročním období, snažím vyhýbat pohybu venku, jak jen to jde, přece jen občas poručím svému línému tělu, aby vyrazilo alespoň na procházku. Stalo se tak i v pátek dopoledne. A abych nešel ven jen nadarmo, zaúkolovala mě žena, s tím co mám z venku přinést. Ne, dvanáct měsíčků jsem nepotřeboval, ty už nahradily hypermarkety, ale směr procházky tím byl určen…nejbližší nákupák. 






Pokaždé, když vyrazím z bytu, mám s sebou přítele nejvěrnějšího – svůj fotoaparát. A pokud do něj nezapomenu vložit baterii (inu občas zapomenu), dívá se na svět kolem se mnou. Sousedé si už na nás oba zvykli tak, že když nemám ten černý strojek na krku, ale v třeba kapse nebo brašně, dívají se udiveně a kladou mi otázku co se děje, že jsem vyrazil sám.





Fotoaparát mě provází všude a zaznamenává všeliké krajiny a děje, kterých jsem byl svědkem, byť jsem se hnul od domu jen o pár set metrů. Nemusím šplhat na vrcholky velehor a navštěvovat chudinské brlohy jihoamerických velkoměst abych viděl a zažil něco zajímavého. Možná je to z nouze ctnost, každopádně nemusím dlouho šetřit, abych vycestoval… třeba někam kde se náš vesmír bortí a dotýká jiného...





A jen o kousek dále bouřily davy u fotbalového mače, až z toho praskaly ochozy. Nečekal jsem, až se kopaná změní v regulérní válečný konflikt a zmizel jsem…




…v jakémsi podzemním úkrytu plném kreseb dávných umělců. Snad souputníků těch, co dělali svá graffiti už v Altamiře… každopádně naši spejeři jsou stejně anonymní...ovšem té invence mají méně...



A tak nám vzniká "Barevná zima Českolipská..."aby to nebyla jen ta grafika v černé a bílé, jako všude kolem města.
To jsme se už vracel i s nákupem domů a dával si pozor spíše na to abych se neválel po zemi. Snění muselo ustoupit realitě, ale všeho do času. Protože realita je stejně jen součást snu, který zveme život.

středa 20. ledna 2010

O čekání na jaro a optimismu vůbec…


V pondělí jsem asi dvěstě metrů odsud (u Úřadu práce) viděl veliký kus ledu, který se utrhl ze střechy, jak dopadl vedle kočárku s dítětem... O pár hodin později lavina sněnu v Sokolské zasypala chodník...
Snad se ten motýl už brzy dočká jara... :)

středa 16. září 2009

Česká Lípa výtvarná


Naše město má několik galerií a výstavních prostor, kde uměnichtivý divák může shlédnout rozličné výtvarné kousky. Ale musí vědět, kam jít a trefit se do termínu výstavy. Když zaváhá, tak prostě ne...vidí.
Ale po našem městě jsou i rozličná vytvarná díla všem na očích. Od těch oficiálně umístěných (viz Na kraji parku), po ty, které široká veřejnost nevnímá a oficiální struktury města dokonce ignorují.
Dovolím si na některé z nich upozornit a navrhnout je k zvláští ochraně. Dnes uvedu první čtyři:

Tuto kuřáckou komůrku páně Adolfa Borna jsem před dvěma a půl roky potkal v Barvířské ulici. Myslím, že čas již tento obraz odnesl někam do galerie nebo kovošrotu.
O tom, jak jsem v našem městě potkal Amedeo Modiglianiho jsem informoval přátele na serveru FOTOAPARAT.cz v dubnu roku 2006. Bylo to na pěšině za tehdejší prodejnou Renaultu v Kozákově ulici. Ještě nedávno jsem tam ten obraz viděl.

Na milence v podání Jiřího Trnky jsem se dlouho chodil dívat na parkoviště za OD ANDY. Počasí je pomalu stírá, ale ještě na jaře jsem je zase obdivoval.

Obraz neznámého japonského mistra znázorňující zřejmě erupci sopky Fudži  zdobí nebo zdobil jeden ze sloupů  mostu u stadionu.

Takových obrázků jsem už po  České Lípě zachytil více. Někdy příště budu v jejich zveřejňování pokračovat.

úterý 4. srpna 2009

Na kraji parku

Na kraji městského parku u Mikovcovy ulice stojí už několik desítek let jedna nefigurální plastika.
Pamatu ji se na dobu, kdy jsem se - ač ještě zdaleka ne českolipák - svým tehdejším přátelům snažil vysvětlit, že není jistě není tak špatná, jak ji vnímali oni.

Neměli ji rádi. Jak tehdy zářila svou čerstvou bělostí, nazývali ji Volně pohozenou skládkou polystyrénových desek.



Patina času skryla původní barvu. Počasí, řasy i lidské ruce dílo výtvarníka dotvořili do dnešní podoby. Občas k ní zajdu pozorovat jak na ní slunce postupuje liniemi a kreslí obraz za obrazem. Tohle malovalo v neděli ráno.


úterý 21. července 2009

Tady není nic k focení

Před pár dny mi jedna paní povídala, že v České Lépě bydlí už deset let a není tu nic k focení. Možná má svou pravdu a o fotografii má úplně jinou představu než já. Takových lidí znám více než dost. Ale já myslím, že se stačí pozorně dívat...










Dnes jsem si jen zaskočil pro něci do hrnce a cestou z Sparu na Děčínské na okraj sídliště Holý vrch (cca 150m) jsem potkal tyhle záběry.

středa 1. července 2009

Ve škole


Jak začaly dětem prázdniny, tak se uvolnily místa v některých školách na různé kurzy a školení.
Takže jsem - po více než třiceti letech - zase zasedl do jedné ze školních lavic, abych načerpal něco informací. Občas mi ale myšlenky utečou od výkladu a já vuidím obrázky, které pak - o přestávce - zkouším zachytit.
Takže sem vkládám pár netypických snímků z Průmyslové školy v Havlíčkově ulici.