Ač se v tomhle ročním období, snažím vyhýbat pohybu venku, jak jen to jde, přece jen občas poručím svému línému tělu, aby vyrazilo alespoň na procházku. Stalo se tak i v pátek dopoledne. A abych nešel ven jen nadarmo, zaúkolovala mě žena, s tím co mám z venku přinést. Ne, dvanáct měsíčků jsem nepotřeboval, ty už nahradily hypermarkety, ale směr procházky tím byl určen…nejbližší nákupák.
Pokaždé, když vyrazím z bytu, mám s sebou přítele nejvěrnějšího – svůj fotoaparát. A pokud do něj nezapomenu vložit baterii (inu občas zapomenu), dívá se na svět kolem se mnou. Sousedé si už na nás oba zvykli tak, že když nemám ten černý strojek na krku, ale v třeba kapse nebo brašně, dívají se udiveně a kladou mi otázku co se děje, že jsem vyrazil sám.
Fotoaparát mě provází všude a zaznamenává všeliké krajiny a děje, kterých jsem byl svědkem, byť jsem se hnul od domu jen o pár set metrů. Nemusím šplhat na vrcholky velehor a navštěvovat chudinské brlohy jihoamerických velkoměst abych viděl a zažil něco zajímavého. Možná je to z nouze ctnost, každopádně nemusím dlouho šetřit, abych vycestoval… třeba někam kde se náš vesmír bortí a dotýká jiného...
A jen o kousek dále bouřily davy u fotbalového mače, až z toho praskaly ochozy. Nečekal jsem, až se kopaná změní v regulérní válečný konflikt a zmizel jsem…
…v jakémsi podzemním úkrytu plném kreseb dávných umělců. Snad souputníků těch, co dělali svá graffiti už v Altamiře… každopádně naši spejeři jsou stejně anonymní...ovšem té invence mají méně...
To jsme se už vracel i s nákupem domů a dával si pozor spíše na to abych se neválel po zemi. Snění muselo ustoupit realitě, ale všeho do času. Protože realita je stejně jen součást snu, který zveme život.
Stručná, výstižná... První z fotek moc oslovila i potěšila...takto jsem ji viděla, když se na PE objevila ta druhá.... O focení na cestách každodennosti - v práci, na nákupech, cestou do práce a z práce vím své, někdy si říkám, že je to z nouze ctnost a opravdu sním o jiné krajině a volnu jen na focení, jindy to pak beru jako výzvu a zkouším stále znovu... Tak Ti přeju i pro další dny oči i srdce, které vidí, a díky za fajn moment v nedělním odpoledni.
OdpovědětVymazatDěkuji Renko, dnes jsem se vyválel hned před domem a to jen proto, abychom zjistili, že baterie našeho auta si bere volno a my nikam nejedeme. Nějak se mi nechtělo válet i jinde a otočil jsem zpět domů...asi počkám na jaro...tedy pokud zase nebudu muset na nákup :))
OdpovědětVymazatDěkuji...
krásné fotky...oslovili tak nějak všechny, některé méně, některé více. Moc fajn procházka. Jezdila jsem do ČL,dokud jsem pracovala v Boleslavi, a je to moc fan město!!!Zuzana
OdpovědětVymazatPříjemné čtení, krásné fotografie. Je zajímavé, že fotografie působí vesele a optimisticky i v té nepříjemné zimě.
OdpovědětVymazatMajda