Česká Lípa výtvarná

Naše město má několik galerií a výstavních prostor, kde uměnichtivý divák může shlédnout rozličné výtvarné kousky. Ale musí vědět, kam jít a trefit se do termínu výstavy. Když zaváhá, tak prostě ne...vidí.

Ale po našem městě jsou i rozličná vytvarná díla všem na očích. Od těch oficiálně umístěných (viz Na kraji parku), po ty, které široká veřejnost nevnímá a oficiální struktury města dokonce ignorují.

Dovolím si na některé z nich upozornit a navrhnout je k zvláští ochraně. Dnes uvedu první čtyři:

Tuto kuřáckou komůrku páně Adolfa Borna jsem před dvěma a půl roky potkal v Barvířské ulici. Myslím, že čas již tento obraz odnesl někam do galerie nebo kovošrotu.

O tom, jak jsem v našem městě potkal Amedeo Modiglianiho jsem informoval přátele na serveru FOTOAPARAT.cz v dubnu roku 2006. Bylo to na pěšině za tehdejší prodejnou Renaultu v Kozákově ulici. Ještě nedávno jsem tam ten obraz viděl.

Na milence v podání Jiřího Trnky jsem se dlouho chodil dívat na parkoviště za OD ANDY. Počasí je pomalu stírá, ale ještě na jaře jsem je zase obdivoval.

Obraz neznámého japonského mistra znázorňující zřejmě erupci sopky Fudži  zdobí nebo zdobil jeden ze sloupů  mostu u stadionu.

Takových obrázků jsem už po  České Lípě zachytil více. Někdy příště budu v jejich zveřejňování pokračovat.

Na kraji parku

Na kraji městského parku u Mikovcovy ulice stojí už několik desítek let jedna nefigurální plastika.

Pamatu ji se na dobu, kdy jsem se - ač ještě zdaleka ne českolipák - svým tehdejším přátelům snažil vysvětlit, že není jistě není tak špatná, jak ji vnímali oni.

Neměli ji rádi. Jak tehdy zářila svou čerstvou bělostí, nazývali ji Volně pohozenou skládkou polystyrénových desek.

Patina času skryla původní barvu. Počasí, řasy i lidské ruce dílo výtvarníka dotvořili do dnešní podoby. Občas k ní zajdu pozorovat jak na ní slunce postupuje liniemi a kreslí obraz za obrazem. Tohle malovalo v neděli ráno.

Tady není nic k focení

Před pár dny mi jedna paní povídala, že v České Lépě bydlí už deset let a není tu nic k focení. Možná má svou pravdu a o fotografii má úplně jinou představu než já. Takových lidí znám více než dost. Ale já myslím, že se stačí pozorně dívat...

Dnes jsem si jen zaskočil pro něci do hrnce a cestou z Sparu na Děčínské na okraj sídliště Holý vrch (cca 150m) jsem potkal tyhle záběry.

Ve škole

Jak začaly dětem prázdniny, tak se uvolnily místa v některých školách na různé kurzy a školení.

Takže jsem - po více než třiceti letech - zase zasedl do jedné ze školních lavic, abych načerpal něco informací. Občas mi ale myšlenky utečou od výkladu a já vuidím obrázky, které pak - o přestávce - zkouším zachytit.

Takže sem vkládám pár netypických snímků z Průmyslové školy v Havlíčkově ulici.

Podivný klid hřbitova

V podivném zapomnění je ten kousek ohraničené plochy mezi spojkou na sídliště Sever a restaurací Střelnice.  Brána se asi moc neotevírá. Asi není těch co by mohli navštívit hroby svých předků. Ti co přežili fyzickou genocidu nacistickou a duševní genocidu let pod vládou jiné totalitní strany jsou daleko a nemají moc důvodu chtít navštívit kraj, kde tak často působili jen jako obětní beránci pro lůzu chudou duchem.

Snad se tyto pusté hřbitovy stanou mementem pro všechny, co k pocitu svého naplnění nemusí 

mít obraz nepřítele, jako viníka za jejich vlastní omezenost a neschopnost. 

Nedávno jsem u tohoto hřitova stál (dovnitř jsem se přes zamčenou branku nedostal) a přemýšlel trochu o kraji, tolikrát znásilněném, ve kterém žiji. A musím říci, že jsem opatrný optimista. To zamyšlení najdete na mém druhém blogu.

Zrcadlení na náměstí...

Náměstí TGM včera v podvečer

A dnes ráno...

okolo Prioru

Tak jsem dneska zaskočil po dlouhé době do Prioru. A taky u něj a v něm udělal několik fotografií.

Pohled z 11. patra

Všechny fotografie v tomto bloku mají jeden důležitý spojovací prvek. Jsou exponované ze stejného místa - lodžie našeho bytu. Jen doba vzniku a úhel pohledu se liší. Nemusím chodit daleko, když chci "cestovat". Toto je jen výběr z mnoha dalších fotografií.





Někdy příště vložím i blok fotografií, které budou zabírat "můj" vnější svět zevnitř bytu, přes okno.

U České spořitelny

ten lechce lechtivý pocit ohrožení

Zastávka MHD u České spořitelny je taky místo, kde jsem strávil mnoho času čekáním na autobus. A protože čekám nerad, snažím se takovou po dobu najít něco, co by mi ji ukrátilo. Obyčejně s sebou mám něco na čtení a vždy mám v kapse, brašně nebo na krku - fotoaparát.

zas přijdou jarní deště...

já se koulím...

A tak si pravidelní uživatelé této zastávky časem zvykli, že se na svět dívám jako jakýsi kyklop jen jením okem.

...když ještě padali růžoví sloni...

o tom velikém putování...

Sokolská ulice s radnicí v pozadí

Jsou místa v našem městě, kam se za celý rok nedostanu ani jednou a prostory, kde pobývám mnohem častěji. Například některý zastávkami MHD si skoro "tykám". Nejčastěji fotografuji u té své - vedle našeho domu, ale dnes vkládám dva netradiční pohledy ze zastávky U stadionu.

Secesní kavárna Union

Jak střípky z dnů co kolem prošly...

Dnes jsem trávil čas mimo Českou Lípu a tak sem vkládám dvě "historické" fotografe z prosince loňského roku. Ten den padal mokrý sníh, který hned částečně tál. I přes počasí, kdyby psa nevyhnal, dva montéři opravovali telekomunikační techniku umístěnou na střeše OD Andy.

Vysoká sázka...