Na kraji městského parku u Mikovcovy ulice stojí už několik desítek let jedna nefigurální plastika.Pamatu ji se na dobu, kdy jsem se - ač ještě zdaleka ne českolipák - svým tehdejším přátelům snažil vysvětlit, že není jistě není tak špatná, jak ji vnímali oni.
Neměli ji rádi. Jak tehdy zářila svou čerstvou bělostí, nazývali ji Volně pohozenou skládkou polystyrénových desek. 
Patina času skryla původní barvu. Počasí, řasy i lidské ruce dílo výtvarníka dotvořili do dnešní podoby. Občas k ní zajdu pozorovat jak na ní slunce postupuje liniemi a kreslí obraz za obrazem. Tohle malovalo v neděli ráno.
